Pavel Šporcl zahrál i galapážským lachtanům. O prázdninách ale jinak housle odkládá

Houslista Pavel Šporcl odehraje ročně až stovku koncertů a jeden z posledních se odehrál v dalekém Ekvádoru. Prozradil nám, jaký vybral repertoár a jak se na jeho hraní tvářili místní lachtani.

Jak jste prožil léto? Odložil jste na chvíli housle?

Léto bylo z půlky pracovní a relaxační. Byli jsme např. s rodinou na 18 dní v Irsku, půjčili jsme si auto a projeli celou tuto nádhernou zemi. Vzhledem k tomu, že v jedné sezóně odehraju v průměru 80-100 koncertů, potřebuji si odpočinout. Nejen fyzicky, ale i psychicky. Proto každý rok plánuji dovolenou, která mi umožní doopravdy zrelaxovat. Nemám koncerty o Vánocích a na Nový rok a samozřejmě držím volno i na jarní prázdniny mých dcer: většinou jezdíme na lyže. V létě již mnoho let dodržuji zásadu minimálně 3. týdnů bez houslí, letos jsem dokonce prodloužil volno na celý měsíc. To znamená, že na housle opravdu vůbec nesáhnu. Mám ale to štěstí, že se velmi rychle dostávám do formy, takže po 3-4 dnech cvičení mohu začít hrát koncerty.

Před pár dny jste se vrátil z polopracovní cesty v Ekvádoru, kde jste hrál pro místní publikum. Jaké skladby místní nejvíce zaujaly?

Měl jsem připravené dva programy. Hrál jsem s místním orchestrem v Quitu Vivaldiho Čtvero ročních dob. To je cyklus houslových koncertů, který se líbí všude. Na dalších koncertech jsem předvedl svůj program Pocta Paganinimu, který obsahuje jak skladby pro sólové housle, tak písně popového charakteru z mého projektu Sporcelain. V rámci tohoto programu jsem hrál i své variace na píseň Kde domov můj, které mi pomáhají, abych na zahraničních pódiích představil a připomenul naši vlast. Všechny koncerty byly velmi úspěšné. A překvapivě se má hra líbila i galapážským lachtanům.

Dva koncerty jste odehrál i na Galapágách – čím vás tyto ostrovy překvapily? Zaujaly?

Je to nádherný kus světa, kde se snoubí příroda s člověkem. Na každém kroku potkáváte lachtany, v různých lokacích mořské želvy, leguány, žraloky. Nevím, jestli něco podobného zažijete i jinde na světě. Ale je skvělé, že se takovou symbiózu daří zachovat. Je důkazem toho, že pokud my jako lidstvo chceme, dokážeme zázraky.

Jaké bylo ekvádorské publikum? Liší se třeba od toho českého?

V Ekvádoru se nekonají tak často koncerty klasické hudby, proto si publikum každého podobného okamžiku neskutečně váží. Mé koncerty byly vyprodány a stala se z nich i společenská událost, na kterou přišlo mnoho osobností, včetně starostů či např. velvyslance Evropské unie.

Podle vašich fotografií jste na Galapágách zažil i nádherný čas s místními lachtany. Byl jste někdy tak blízko těmto savcům?

Ne, ani žralokům a želvám. Lachtani jsou asi nejvíc přítulní, jsou opravdu všude možně, dokonce si např. na noc vylezou na pěší zónu a tam spí. Jsou samozřejmě zákonem chráněni, takže se k nim nesmíte přiblížit na méně než dva metry. Já jsem to možná na chvilku porušil, když jsem přímo jim do ouška zahrál Dvořákovu Humoresku nebo Montiho Čardáš. Nezdálo se, že by jim to vadilo. Naopak. Na záznam mého lachtaního minikoncertu se můžete podívat.

Proč stojí za to vidět Ekvádor a Galapágy? Ochutnával jste i místní speciality? Co nového jste poprvé ochutnal?

Nového asi nic, ekvádorská kuchyně je velmi blízká americké, ale samozřejmě můžete ochutnat i jiné kuchyně z celého světa, neboť do Ekvádoru se v průběhu minulého století stěhovalo mnoho národů. Nicméně jsem si pochutnával na mnoha jídlech s mořskými plody a měl asi nejlepší langustu v mém životě. Co se týká jídla, opravdu jsem nestrádal o).

Koncertujete hodně v zahraničí? A podle čeho volíte repertoár?

Ano, jezdím hodně po světě, i když vždy s pocitem, že moje základna je u nás. Repertoár vybírám podle lokace, pořadatele, požadavků orchestrů či festivalů. Mám v repertoáru přes 40 houslových koncertů, mnoho dalších skladeb a různých projektů mimo klasickou hudbu. Mám tedy z čeho vybírat.

Vaše hudba je mezinárodní, dalo by se ale říct, že české publikum je v něčem jiné, specifické? Máte mnoho vlastních hudebních projektů – který z nich je u publika nejoblíbenější?

Všechny projekty jsou mé děti, nemohu tedy říct, který mám já nejraději. Kromě klasické hudby hraju velmi často projekt Gipsy Fire s mojí cikánskou cimbálovou kapelou. Odehráli jsme více než 400 koncertů po celém světě. Tento program je opravdu velmi oblíbený. Nový projekt, ze kterého mám obrovskou radost, je Feeling Good, ve kterém se poprvé svým fanouškům ukazuji jako rockový houslista. Na koncertech se svojí kapelou, ve které většinou hraje i nejlepší hráč na Hammondovy varhany Brian Charette, hraju hity od Led Zeppelin, Deep Purple, Jimiho Hendrixe, ale i Karla Gotta, Olympicu či mé vlastní úspěšné singly. Myslím, že to je pro posluchače ode mne velkým překvapením a musím říct, že jsem byl z jejich reakce absolutně nadšený.

Co pro své posluchače chystáte na podzim?

Spoustu koncertů po celé republice. V Praze mne čekají dva cykly. Jeden, Hudební podzim na Trojce, připravuji pro Prahu 3. Na pěti koncertech v průběhu října a listopadu kromě mě vystoupí i král dechovky Josef Zíma, Bára Kodetová, Zemlinského kvarteto. Druhý, celoroční cyklus, se jmenuje Pražské hudební večery Pavla Šporcla. Tento exkluzivní cyklus se koná se v nádherných prostorách Profesního domu na Malostranském náměstí a začíná 10.října koncertem nazvaným Let’s Dance. Postupně si na hudební večery budu zvát báječné hosty a kamarády včetně cembalistky Moniky Knoblochové, kytaristy Lubomíra Brabce, klavíristy Martina Kasíka či mého skvělého bratra, violoncellisty Petra Šporcla. Kromě hudby se před koncertem osobně setkám s posluchači na ochutnávce vína či na besedě s umělci, kterou povede moje žena Bára Kodetová. Bude to krásný podzim.