Na jih Čech míří nadějný klavírista. Miluje vlaky, drůbež a zahradničení

Klavírista Matyáš Novák (25) patří díky mimořádnému harmonickému cítění, širokému repertoáru a vynikající úhozové technice k nejperspektivnějším pianistům své generace. V deseti letech vystoupil poprvé s orchestrem, v devatenácti debutoval v Carnegie Hall v New Yorku, ve dvaceti se představil samostatným recitálem na festivalu Pražské jaro.

O jeho zcela mimořádném hudebním talentu svědčí nejen množství cen na domácích a zahraničních soutěžích, ale i fakt, že ve svém mladém věku má v repertoáru čtyři desítky koncertů s orchestrem a stovky skladeb pro sólový klavír. Na konci května čeká Matyáše několik koncertů v Jihočeském kraji.

Jaký je váš vztah k jižním Čechám?

Rodina mojí kmotry pochází ze Zahořan u Milevska, díky tomu jsem jezdil do jižních Čech už jako malý. Mám moc rád zdejší krajinu, mám zde několik oblíbených tratí a řadu oblíbených regionálních potravin. Také umělecké aktivity mě zavedly do jižních Čech již v dětském věku. Třikrát jsem se jako laureát Concertina Praga účastnil koncertů Jihočeského festivalu a dvakrát jsem jako žák ZUŠ získal 1. cenu v Ústředním kole Národní soutěže ZUŠ konané v Jindřichově Hradci. Naposledy jsem hrál v jižních Čechách loni v prosinci, kdy jsem spolu s Františkem Kinským vystoupil v Písku s komponovaným pořadem Vánoce 2023.

Právě jste se vrátil ze zahraničí rovnou na koncerty v jižních Čechách, kde vás čeká několik dalších koncertů…

Přesně tak. Harmonogram je následující: V neděli 19. května mám recitál v Písku, ve dnech 21. až 23. května mě čeká veřejná generální zkouška a následně dva koncerty v Českých Budějovicích s Jihočeskou filharmonií. Do Českých Budějovic se znovu vrátím ve středu 26. června, kdy mám recitál v rámci cyklu Hvězdy nad Vltavou. Na všechny příležitosti se moc těším. V případě Jihočeské filharmonie se jedná o mou první spolupráci s tímto tělesem. Společně provedeme nádherný Koncert g moll pro klavír a orchestr op. 33. V jistém smyslu se tím uzavře moje květnové putování po světě.

Koncertní kalendář máte skutečně nabitý koncerty. Kde všude jste v poslední době koncertoval?

V březnu a dubnu jsem měl recitály v New Yorku, v Philadephii, Puteaux ve Francii, v Sofii v Bulharsku, v Troldhaugenu v Norsku. Začátkem května jsem odletěl do Chicaga, kde jsem měl několik koncertů, z Chicaga jsem se přesunul do New Yorku, kde jsem odehrál recitál, z New Yorku jsem odletěl do Amsterdamu a odtud pokračoval vlakem do Haagu, kde jsme spolu s kolegy z Kinsky Trio Prague odehráli koncert. Z Haagu jsme se přemístili do Londýna, kde jsme provedli dva koncerty, a z Londýna zpátky do Nizozemí. Tam nás čekaly poslední dva koncerty zahraničního turné. Závěrečnou zastávkou této koncertní šňůry se stal Písek, potažmo České Budějovice. Na začátku 8. května v USA jsem provedl mj. díla Antonína Dvořáka, na konci cesty 22. května Dvořákův klavírní koncert. Je to symbolické i proto, že rok 2024 byl vyhlášen Rokem české hudby. Připomínáme si kulatá výročí mnoha významných skladatelů jako 200. výročí narození Bedřicha Smetany, 170. výročí narození Leoše Janáčka, 150. výročí narození Josefa Suka a 120. výročí úmrtí Antonína Dvořáka. Je krásné, že nejen doma, ale i v zahraničí zaznívá ve zvýšené míře česká hudba. Pro posluchače v různých koutech světa je to leckdy první setkání s českými skladateli a často je to podle jejich vlastních slov láska na první poslech.

Přesunovat se mezi kontinenty a téměř každý večer podat špičkový výkon v jiném městě, často s rozdílným programem, musí být velmi náročné. Jakými předpoklady musí interpret disponovat, aby takový režim zvládl?

Je pravda, že můj květnový program je extrémní a rozhodně by nebylo možné takhle fungovat celý rok. Tahle vytíženost vznikla mj. proto, že jsem přijal nabídku souboru Kinsky Trio Prague. Stálá členka uskupení klavíristka Veronika Böhmová se nemohla zúčastnit zahraničního turné kvůli mateřským povinnostem a soubor hledal krátkodobou náhradu. Já jsem měl v uvedeném termínu v kalendáři volno a repertoár, který soubor do zahraničí připravoval, byl opravdu lákavý. Samozřejmě rychle nastudovat náročný repertoár a skloubit komorní hraní, sólové recitály a vystoupení s orchestry není jednoduché. Vyžaduje to dobrou fyzickou kondici, dobrou paměť a schopnost poradit si nejen na pódiu, ale i mimo něj.

Zbývá vám prostor a čas na jiné aktivity? Jak trávíte dny volna?

Vzhledem k tomu, že jsem začal rekonstruovat nemovitost, mám o program i ve dnech, kdy nekoncertuji, na mnoho dalších let postaráno. Objekt pochází z roku 1911 a je téměř v původním stavu. Všichni, kteří se pustili do podobného dobrodružství, vědí, že oprava staré budovy skýtá nejedno překvapení.

A co vaše koníčky? Máte na ně vůbec čas?

Mí rodiče tvrdí, že čas je otázkou priorit. Na druhou stranu je pravda, že jsem byl nucen na nějakou dobu přerušit chov drůbeže. Jednak kvůli četným koncertním aktivitám, jednak proto, že plánuji pro drůbež připravit nové prostory ve zrekonstruované nemovitosti. Samozřejmě stále mám velké chovatelské a pěstitelské plány. Ty pěstitelské mohu naštěstí alespoň částečně realizovat již nyní, neboť polorozbořený dům mi nebrání v pěstování brambor a dalších plodin. Také svou další zálibu, železniční dopravu, mohu provozovat bez přerušení. Pokud to jen trochu jde, snažím se vyrážet vlakem na koncerty i na výlety, a to i v zahraničí. V dubnu jsem si projel Bergenskou dráhu, jednu z nejkrásnějších železničních tratí světa. Měl jsem recitál v Muzeu Edvarda Griega v norském Troldhaugenu, čehož jsem využil k cestě vlakem z Osla do Bergenu.

Co považujete na své profesi za nejkrásnější?

Mám velké štěstí, že se mohu ve svém profesním životě věnovat tomu, co mě naplňuje a přináší radost. Kromě veškeré nádherné hudby mám možnost poznávat krásná místa a především zajímavé lidi. Nepřestává mě udivovat, kolik úžasných lidí běhá po světě. Mnohdy je za nimi silný příběh, neuvěřitelný osud či obrovský kus skvěle odvedené práce. Považuji za velký dar tyhle obdivuhodné bytosti potkávat.