Absolute Bach – večer s Johannem Sebastianem v plném lesku

Název Absolute Bach si vybral pro svůj předvánoční koncert 11. prosince na Novoměstské radnici náš vynikající hobojista Vilém Veverka. Přizval neméně vynikající hosty, houslistu Pavla Šporcla a ansámbl Barocco sempre giovane, zaměřený, jak už název napovídá, především na barokní repertoár.

„Jako hobojista je Veverka prvním interpretem, který uvádí náročné houslové koncerty J. S. Bacha v provedení pro hoboj a orchestr.“

„Zájmy obou umělců – Veverky a Šporcla – se tedy propojily.“

„Dnes je Barocco sempre giovane zváno v podstatě pouze tam, kde pořadatelé očekávají jen to nejlepší.“

Program sestavený výhradně ze skladeb Johanna Sebastiana Bacha by snad mohl na první pohled působit poněkud monotónně, ovšem v rukou tak výjimečných umělců se stal oslavou největšího německého mistra vrcholného baroka a nabídl posluchačům možnost vyslechnout jeho skladby v dechberoucí záplavě strhujících melodií s nesčetnými ozdobami, příznačnými právě pro hudbu první poloviny 18. století.

Svoji dramaturgii koncertu Absolute Bach nazval Vilém Veverka hudebním pilířem – a skutečně vložil do nastudování a přípravy celého večera svou pověstnou preciznost a energii. Barokní projekt tvořil spolu se zakladatelem známého souboru Musica Antiqua Köln Reinhardem Goebelem, považovaným za jednoho z největších odborníků na Bachovo dílo. Jako hobojista je Veverka prvním interpretem, který uvádí náročné houslové koncerty J. S. Bacha v provedení pro hoboj a orchestr, ostatně Sonáty pro dva hoboje, fagot a continuo barokního mistra již nahrál s Ensemble Berlin-Prag. Bachova hudba je skutečně klíčovým tématem vinoucím se Veverkovými projekty.

Přizvání Pavla Šporcla ke spolupráci proběhlo již před třemi lety na nahrávce Veverkova alba Next Horizon k jedné z Bachových skladeb, která zazněla i na koncertu Absolute Bach. Společné koncertní vystoupení se konalo s houslistou, který nahrál pro Supraphon komplet Sonát a partit pro housle sólo již v roce 2015 označený jako Nejkrásnější výzva Pavla Šporcla. Pro své turné poté nastudoval souborné houslové dílo velkého skladatele – doposud jako jediný z českých interpretů. Zájmy obou umělců se tedy propojily, aby spolu vytvořily atraktivní a umělecky jedinečně koncipovanou koncertní dramaturgii. Spojení s ansámblem Barocco sempre giovane založeným v Pardubicích, který během (něco málo přes) jednoho desetiletí dosáhl na špičku barokní interpretace, vyplynulo zcela přirozeně. Mladí hudebníci byli první, kteří vystoupili v nově vznikajícím cyklu Má vlast, připravovaném pro televizi Noe Václavem Hudečkem, a místo zvolené pro jejich vystoupení v Křížové kapli na Karlštejně nastavilo tomuto tělesu laťku nejvyšší. Zřejmý to základ vysokých nároků, který Barocco sempre giovane nasměroval k výkonům pouze výborným až vynikajícím; dnes je těleso zváno v podstatě pouze tam, kde pořadatelé očekávají jen to nejlepší.

ečer s názvem Absolute Bach nabídl nejprve Koncert pro hoboj, smyčce a continuo E dur, BWV 1042 v podání Viléma Veverky a Barocco sempre giovane. Právě toto dílo určené původně houslím přednesl sólista od první věty Allegro se svojí charakteristickou přesností, když hobojovou linku ve vysokých polohách a rychlém tempu naprosto precizně vystavěl k dokonalé souhře s ansámblem. Rytmika tepala jako společné srdce ve forte a sólista i všechny jednotlivé nástroje „Barocca“ zněly rozpoznatelně jako v tělese sólových hráčů. Kouzlo naprosté souhry a vnitřního propojení vytvořilo v sále Novoměstské radnice atmosféru nabitou jiskřivou hudbou, emocemi a nadšením. Pomalá druhá věta Adagio s tlumenějším volným tempem a lehčí dynamikou umožnila oddechnout si a vychutnat každý jednotlivý tón plný zpěvnosti s doprovodem continua ozdobený výborným violoncellem. Třetí věta Allegro assai svižně rozvinula melodickou linku, hoboj si užíval souhry a první houslistka Iva Kramperová představila umění, s nímž Barocco sempre giovane sklízí stále další úspěchy.

Známá Bachova Suita č. 3, uváděná pod názvem Air, se stala v rukou zkušeného ansámblu kouzelnou árií a pěkně rozezněla sál.

Další z houslových Bachových koncertů (a moll, BWV 1041) přednesl Vilém Veverka s Baroccem se zpívajícím hobojem v bystrém tempu a precizně odvažované dynamice. Krásná, ale náročná partitura zazněla s dokonalou technikou přirozeně a radostně, v Andante se klenula hobojová linka zatěžkaně až melancholicky v sólech navozujících pochmurné myšlenky v dlouhých táhlých tónech. Melancholie se nakonec proměnila ve slavnostní a velkodušný závěr. Třetí věta Allegro assai rozběhnutými hobojovými frázemi s velmi obtížnou, ale perfektně provedenou, soustředěnou střední částí uhranula jasem, čistotou každého nástroje a lehkým vzdušným zakončením.

Druhá část večera patřila nejprve osmé kantátě Die Elenden sollen essen v provedení Viléma Veverky a Barocco sempre giovane s patřičnou vážností a noblesou.

Následující skladby již patřily oběma sólistům Vilému Veverkovi a Pavlu Šporclovi – Erbarme dich, mein Gott z Matoušových pašijí byla slavnostní písní nádherně zpívajících modrých houslí Pavla Šporcla s jemným doprovodem continua, Veverkův hoboj se připojil stejně jímavě a oddaně v detailním subtilním souzvuku a celé pódium dýchalo volnou vznešeností ve vycizelované melodické lince, přelévající se mezi houslemi a hobojem. Poslední skladbou večera, Koncertem pro housle, hoboj, smyčce a continuo d moll, BWV 1060, kterou oba sólisté nastudovali před časem pro společnou nahrávku, se blýskl Vilém Veverka a v jásavém dialogu houslí a hoboje rozsvítily nástroje spolu s citlivým doprovodem atmosféru v sále radostnými rytmickými pasážemi ve známé melodii, často uváděné v nejrůznějších úpravách. Nechyběla žertovná gesta, úsměvy a stále báječná přirozená virtuozita, kterou oba umělci disponují. Pregnantní rytmické sekvence i pozdější melodická zpěvnost daly vyniknout jedinečnému zvukovému souznění obou nástrojů, závěrečná věta rychlejší, jásavá a svěží připomenula, že Johann Sebastian nebyl pouze geniálním autorem velkých závažných děl, ale vtip a vnitřní radost dokázal vtělit do hudby se stejným mistrovstvím. Mistrovsky ovšem hráli oba vynikající sólisté Šporcl a Veverka a členové Barocco sempre giovane s nimi stále perfektně drželi krok. Živou Bachovu skladbu si užívali všichni měrou vrchovatou v rytmu podpořeném skvělým kontrabasem.

Publikum propuklo v nadšené standing ovation a nechtělo se se vzácnými umělci jen tak rozloučit – jako přídavek zazněla tedy znovu třetí věta Bachova Koncertu jako předčasný dárek k Vánocům.